Anodyn

Miluji to, jak rostedo chrámu, kde jeuvězněn, kde sídlí bůhhanby. Milujisvahy & vrcholy, tajemnéstezky, které si nechávám pro sebe.Miluji své zkroucené nohypokřivené marnivostí & pracovníobuví, která měla přežítvěky. Mužnost přitahovaná k mléku,které sama nevytvoří. Miluji rty,sůl & voštinku na jazyku.Vlasy, které se nepoddají dešti& sněžení. Bílé měsíčkysvých nehtů. Miluji to,jak všechno zvekrev ke zpěvu & modlitběuvnitř vajíčka. Duchsi prozpěvuje v mých kostechjak Panova půlnoční flétnatvořící vlastní zákonyu rozbouřené řeky.Miluji toto tělo,které odolává bouřímmozku, které vyšloz těžkého pachurybiny & vodních hyacintů,z extáze & prvnílítosti. Miluji své veliké ruce.Miluji to tělo až k měkkémuživému motoru každého dechu,k desítce různých tužeb jater,a k touze ledvin po cukru.Tuto kůži, tento pytel odpadu& slastí, tuto žluč kmitajícíjako střelka kompasu uprostřednoci, vždy nakonec směřujícík prašnému obzoru západní Afriky.Miluji mateřské znaménkov podobě zápasícího kohouta na své pravé lopatce.Miluji toto tělo, tutosólovou & ragtimovou oslavnou píseňpod levou bradavkou,protože vím, že jsem se narodil,abych udolal alespoňstovku andělů.